Poslední dobou začínám mít strach pochlubit se vlastními dětmi :( .
Nevím, zda i vy jste se s tímto setkali, ale napíši proč.
Často se mi stává, převážně, když se pochlubím někomu, kdo je "matkou", že na mne ihned zaútočí nepřímo slovy "moje dítě je lepší".
Příklady:
1/ Sofinka se naučila jezdit na kole (jiná matka: to "my" už umíme jezdit dávno)
2/ Sofinka staví z kostek nádherné věci, až to vypadá, jako by to nedělalo 2,5 leté dítě, ale minim. šikovný dospělý (tak to my skládáme od 1r. a líp)
3/ Sofinka skládá puzzle od 14 - 15 měsíců, dneska zvládá už to, co maminka nezvládá :D (To moje děti "líp, víc, jsou šikovnější ... )
4/ .............................
Toho by bylo. Copak se člověk nemůže pochlubit jen tím, že jeho ratolest zvládla nějakou další životní etapu, objevila novou zábavu apod,, přitom musí poslouchat dudlíkování jiných maminek, jak jejich dětičky jsou dokonalé?
Asi se budu chlubit jen tady a lidé, které zajímáme si přečtou, co vše zvládáme a nezvládáme, jak bojujeme a jak vyhráváme/prohráváme .. před ostatními asi budu mlčet, bez tak na mne kolikrát zýrají nejspíše s pocitem, že zveličuji.
Ale mě je to jedno, jsem hrdá, ať jsou moje dětičky, jaké jsou a vždycky hrdá budu, ať v životě dokážou či nedokážou cokoliv. :P Vždyť jsou moje :*
Kdo ví ten se ozve....