Pondělní ráno probíhalo s pláčem a řečmi "já tam nechci" .. mě to bylo moc líto a tak Sofinku vezl do školky tatínek. Tam prý plakala jen chvíli, než sešel po schodech dolů, pak přestala a šla si s paní učitelkou hrát.
Středeční ráno (Sofinka chodí zatím jen 2x týdně - po, st) bylo pro mne velmi překvapující. Šla jsem po 6:30 Sofinku budit, ona seděla se svým spinkacím pejskem na postýlce a čekala na mě. Když mne spatřila, zařvala "jdeme do školky mamko!?" Potvrdila jsem jí to a zasyčela, ať je potichu, že bráška ještě spinká.
Šťastná Sofinka mé gesto přehlédla a vystřelila z postýlky, začala běhat radostí po pokojíčku a křičet "huláááá du do školky za pani učitelkou, Alexi vstávej" ... Alex se probral, divil se, co se děje, ale vzápětí ho jeho střeštěná sestra dohnala k záchvatu smíchu.
Musím říct, že jsem takovou reakci na školku opravdu nečekala, ve všem jsem viděla stesk, pláč mojí holčičky, která je závislá na svých rodičích - NENÍ :o)
Kdo ví ten se ozve....