Státní školka

2.9.2013 je datum nástupu do státní školky, kam Sofinku přijaly do třídy sluníček, k předškolákům. 

Přípravu do školky provázela maminčina nervozita, Sofinky obrovské nadšení, bráškovo nechápání, proč Sofinka může a on ne, tatínův flegmatický přístup a zbytek členů naší rodiny vše z povzdálí s úsměvem pozoroval. 

Moc jsem si přála, aby první krok do státní instituce naší holčičky byl co nejlepší a má povaha puntičkáře se projevila na maximum. Nákup nového oblečení, bot, kompletně spněný nárok seznamu pro nástup do školky pečlivě odškrtán, bačkůrky pro jistotu má dvoje .. co vám budu povídat, v tomto směru jsem byla vystrašenější více než Sofinka, doléhaly na mne vzpomínky z dětství, kde jsem nejen na vlastní kůži pocítila šikanu. 

Když se nad tím zamyslím, u mne šikana byla z důvodu odlišnosti se od ostatních dětí. Většina z nich byli sportovci a já jako jediná zaměřená na hudbu. Z toho plevele spolužáků, ať ve školce či škole se vybrala jen malá hrstka lidí, kteří měli společný zájem jako já. Sport, konkrétně lyžování vnucované Harrachovským sborem je nezajímalo a po škole jsme se sami věnovali hudbě, protože v Harrachově nebyla žádná podpora umělecky zaměřených jedinců.

A Sofinka je jiná .. liší se už svým pohledem a ač se snažím to na sobě nedávat znát, prevence musí být. (Nevysvětlujte mi, že je zbytečná :D).

17.9.2013 se podávají další přihlášky, paní ředitelka má volná tři místa a uvidíme, zda tentokrát projde sýtem i Alex, který touží po tom jít také do školky. Soukromou školku si nemůžeme dovolit, finanční náklady, které jsou potřeba nyní neutáhneme. I nás zasáhla finanční krize, ač u nás to bylo díky mé hlouposti, uvěřila jsem zoufalci bez vzdělání.