Ten čas ...

"15.6. oslavila maminka své 30-té narozeniny."

Uvědomila jsem jak ten čas strašně letí. Sofince bude 3,5 roku .. Alexovi 18 měsíců.

Sofinka je šikovná a chytrá holčička. Oslavu začala trochu vnímat a namalovala mi několik krásných obrázků, akorát si říkám, aby už to období vzdoru skončilo. Poslední dobou hodně kňourá, snaží se šišlat, napodobovat o půl roku mladšího chlapečka ze školky - neumí mluvit. Vzdoruje snad při všem a u všeho. Odpolední spaní je o ukecávání, nechce se jí prý spinkat. Usne a není schopná se pak "vykopat" z postýlky.

Alex je šikulka, doma chodí na nočník, snaží se komunikovat, umí už několik slov. Jediný problém je jeho stálá nenasytnost, takže dál zápasíme. Někdy mám pocit, že za jídlo by dal život. Někdo zmizí do kuchyně a náš syn se může doslova přerazit jen proto, aby něco vyžebral. Pochopitelně se občas dostaneme do konfliktu s tatínkem, ten by synkovi nejraději dopřál, následky přejedenosti (zvracení) pak řešívám já a to je problém.

Od 15.7. k nám na plný úvazek nastupuje teta Jája. Jsem zaměstnaná natolik, že nestíhám starání se o domácnost, když už čas mám, chci být s dětmi a tak nám teta Jája bude pomáhat. Jsem jí za to moc vděčná.

Ještě nedávno mi bylo 18 let. Mám pocit, že do 18-ti jakoby čas stál, od té chvíle začal utíkat. 

Narozeniny jsem oslavila v kruhu rodinném, s příbuznými a pár přátely. Uvědomila jsem si, že těch přátel, které bych chtěla mít kolem sebe je málo a i když díky bolestem v krku oslava nedopatla dle mého snu, myslím, že děti si jí opravdu užily.