Stále marodíme

Minulý týden jsme byli se Sofinkou a tetou Markétu s Holly navštívit prababičku Aničku, aby také viděla svá vnoučátka. Alex byl doma nemocný s tatínkem.

Návštěva byla taková zvláštní. Prababička byla moc ráda, že vidí jedny ze svých pravnoučat, ale chvílemi z ní hovořili její synové,kteří svou jednoduchostí připomínají levné ponožky od vietnamců, šité horkou jehlou. I ty ponožky dávají práci vyrobit (já bych to nedokázala). S tetou Markétou jsme pochopili, že zlí strýčkové tápají, co bude nadále s domem po smrti naší maminky apod.. Babičce vtloukávají hloupé argumenty do hlavy a naše návštěva pak je prakticky o ničem, nemáme si s ní co říci.

Nyní čekáme na výsledky krve, v pátek byl moc statečný, když mu setřička brala krev a doktorka držela ručičku, aby s ní při odběrech nepohnul. Ani nezaplakal, naopak si s dámami povídal.

Následovalo vyšetření na ORL v Klánovicích, které bylo pro nás pozitivní, ouška měl čistá. Pro zatím je záhadou, proč má vysoké CRP. Uvidíme v pondělí.

Od sobotního rána se trápí také Sofinka. Začalo to už v pátek večer, kdy se jí spustila vodnatá rýma, následující den začaly teploty nad 38,5°C. Srážíme Nurofenem a paralen čípkami, které očividně moc neúčinkují. Plánovaná pondělní návštěva paní doktorky s Alexem bude také s ní.

Druhý víkend jsem doma, efektivně volno využívám gruntováním, mytím apod., i naše auto vypadá jako nové. Pochopitelně tatínek pomáhá, jak jen může, nejvíce tím, že si hraje s dětmi, které nemohou v tak krásném počasí ven.

Je to utrpení, první střípky jarního počasí o sobě dávají znát a Sofinka s Alexem jsou doma nemocní.